Nacházíte se zde: eChomutov > Zpravodajství > Rozhovory > Václava Pintu provázejí životem groše Karla IV.
Pátek, 13 Únor 2015

Václava Pintu provázejí životem groše Karla IV.

Příští rok na jaře uplyne 700 let od narození krále a císaře Karla IV.

Uznávaný chomutovský numismatik, zakladatel a bývalý dlouholetý předseda místní pobočky České numismatické společnosti, rovněž regionální badatel a spisovatel Václav Pinta má k tomuto výročí také co říct – k tisku má připravenou kompletní typologii grošů, které Otec vlasti za své vlády nechal razit.

Proč jste velkou část životní úsilí věnoval zrovna pražským grošům Karla IV.?
„Mě Karel IV. zajímá jako takový, vždyť si ho Češi v nějakém hlasování zvolili jako nejvýznamnější osobnost historie. A já si to také myslím.“

Pamatujete na první setkání s grošem Karla IV.?
„Při jedné z aukcí, na kterých se historické mince hlavně dají koupit, jsem uviděl sloupeček Karlových pražských grošů. Tehdy už jsem sice věděl, o co jde, ale když jsem si je prohlédl, poprvé jsem si všiml, že se liší v mnohých detailech. Tenkrát jsem neodolal, koupil jich asi deset nebo patnáct a hned jsem je začal zkoumat.“

K čemu jste dospěl?
„Brzy jsem zjistil, že literatura k nim je nedostatečná a že se jimi skoro nikdo nezabývá. Tak jsem se spojil s tehdejšími kapacitami, což ode mě byla asi hrozná drzost. Napsal jsem i Emanuele Nohejlové-Prátové z Národního muzea, která je považována za zakladatelku moderní vědecké numismatiky. Asi za dva měsíce mi odpověděla a velice se omlouvala, že nestačila odepsat dřív a že se jí můj zájem líbí. Hned mi dala úkol – hledejte na pražských groších tajné značky, já na to nemám čas. Pak po letech v jednom časopise o mně napsala článek, já na to koukal jako na zjevení, to bylo něco fantastického! Tak jsem se poprvé trochu dostal do povědomí numismatiků.“

Tak jste se vrhnul na groše a začal pracovat na jejich typologii?
„Já ji vlastně dělám celý život. Původně jsem ji publikoval formou několika stránek v Numismatických listech, to je odborný časopis vydávaný Národním muzeem. Teď už ji mám připravenou k vydání jako knihu.“

Máte pocit, že v současnosti je typologie grošů Karla IV. kompletní?
„Poznání se neustále vyvíjí, proto bych řekl, že se ještě může dál doplňovat. V základních rysech je kompletní, ale každý větší nález znamená naději na objevení dalších variant grošů.“

Jak to bude s knižním vydáním té typologie?
„Chtěl bych ji vydat a byl bych rád, aby se dostala i do zahraničí. Proto by bylo ideální, kdybych ji měl přeloženou do němčiny, bohužel zatím tam mám německy jen jednostránkové resumé. Třeba když jsem byl předloni na archeologické konferenci v Kadani, kde jsem měl mít přednášku o přísečnické mincovně, přijelo kvůli mně několik numismatiků z Německa. Čekali na Pintu a na to, co jim o té mincovně řekne. Samozřejmě se i ptali, kdy vydám tu knížku.“

Její vydání by se dalo spojit s výročím narození Karla IV.
„Je to významné výročí, které se bude slavit na celorepublikové úrovni. Má to na starosti například předseda Poslanecké sněmovny ČR Jan Hamáček, je ustavena národní komise, ale potřebné peníze na vydání knížky nikdo asi nenabídne, všichni chtějí tuto akci spíš zaštiťovat. Když jsem se na ně obrátil, po telefonu to byly samé úsměvy i chvála, ale skončilo to tím, že kdyby se na to našly nějaké peníze, že mi dají vědět.“

Budete hledat i jiné cesty, jak knížku vydat?
„Mohli bychom pár kousků vydat jako pobočka České numismatické společnosti v Chomutově. Na větší náklad nemáme peníze. Rádi bychom tímto způsobem uctili toto významné výročí Karla IV. Také jsem zvažoval dát to k volnému stažení na internet, ale knížka je knížka. Pokud by ji někdo chtěl vydat ve větším nákladu, tak bych dal vydavateli bezplatně autorská práva k dispozici. Bylo by lepší, kdyby šla ven, než aby spala v šuplíku.“

Jak rozsáhlá je Vaše vlastní sbírka?
„V současné době vlastním jen pár kousků mincí, kterými prezentuji svou činnost. Sbírku jsem rozpustil již před lety, protože jsem potřeboval peníze. Měl jsem malé hodinářství, musel jsem tehdy nakoupit zboží, omezit své zájmy a ještě si půjčit. A dneska už to vidím jinak. Víte, sbírání je velká vášeň. Znal jsem lidi, kteří pomalu neměli na chleba, ale vlastnili hodnotné sbírky. Na aukcích utráceli hodně peněz, ale nekoupili si tam ani pivo.“

A jak to je s dalším Vaším tématem – údajnou mincovnou v Přísečnici?
„Když jsem se v 70. letech o přísečnické mincovně dozvěděl, říkal jsem si jako numismatik, že to není možné. Václav II. založí roku 1300 v Kutné Hoře mincovnu, která má být na věky jediným centrem ražby, a za pár let za Jana Lucemburského roku 1339 má vzniknout přísečnická mincovna? Z numismatického hlediska to vypadalo naprosto nelogicky.“

Jaké jsou k existenci přísečnické mincovny doklady?
„Jsou k tomu nějaké kopie dokumentů, které ale mohly být padělané. Když totiž někdo v minulosti chtěl vydávat mince nebo chtěl dál těžit rudy, potřeboval záznamy, že už se v tom místě kdysi tahle činnost provozovala. Každá zpráva, že se na Přísečnicku těžilo stříbro a razily mince, podporovala hodnověrnost a byla podkladem pro to, aby panovník povolil těžbu i v následujících staletích. Já jsem se postupně přiklonil na stranu existence mincovny.“

Proč?
„Protože pokud tu byla ve větším množství těžena stříbrná ruda, i když po krátkou dobu, vozit ji od západních hranic do Kutné Hory by bylo šíleně nákladné. Navíc technologická otázka už také tehdy byla vyřešena. Georgius Agricola, veliký učenec, myslitel a lékař, který jeden čas žil v Jáchymově, napsal v polovině 16. století dvanáctisvazkové dílo o hornictví, kde mimo jiné publikoval, že lidé už dříve věděli, jak v píckách v malém množství zpracovávat rudu. Odborníkům z Archeologického ústavu v Mostě jsem také poskytl kopie starých důlních i jiných map, které jsem si léta sháněl po různých institucích. Oni v současnosti na Přísečnicku skutečně doložili, že se tam stříbrná ruda těžila, což mne samozřejmě potěšilo.“

To je důkaz těžby stříbra, nikoliv existence mincovny.
„Pokud šlo zpracovat stříbro, razicí kolky mohli přivézt z Kutné Hory a odborníky také. Zajímavé je, že v té době se technická kvalita některých typů grošů výrazně zhoršila a nikdo neví proč. Navíc na některých groších se objevují tak zvaná tajná znamení, třeba prstýnek, kroužek, křížek. Proč? Dříve tam nebyly! Na zahraničních ražbách ano a značily jinou mincovnu. V Čechách to nebylo potřeba, když byly všechny mincovny roku 1300 zrušeny a výroba peněz byla soustředěna do jediné, v Kutné Hoře.“

Takže to je další nepřímý důkaz existence jiné mincovny – té přísečnické?
„Ano. Také později, když mince razila jáchymovská mincovna, už musela mít své značení. Stejně tak pražská mincovna. Dalším důkazem jsou staré hornické mapy. Tam je například vyznačeno Místo po staré mincovně. Jsou známé zprávy několika královských vizitačních komisí, například reakce na žádost jistého hamerníka, který chtěl obnovit tamní těžební a zpracovatelskou rudnou činnost. Jedna ze zpráv uvádí, že tam našli polozbořenou budovu a v ní dokonce neražené střížky. Nemůžeme zaručit, že to byla pravda, ale kdyby ano, tak to jasně přísečnickou mincovnu potvrzuje. Panovník na to konto povolil otevřít tam další hamry, které zpracovávaly železo a mohly zpracovávat další kovy. My nevíme, jestli to byla finta, jestli to byla pravda poloviční, nebo celá. To je detektivka! To byl impuls pro mě, abych se ještě víc zabýval možnými ražbami, které by přicházely v úvahu a mohly v této dosud neprokázané mincovně vzniknout.“

Povedlo se Vám přesvědčit odborníky?
„Někteří z těch, co dříve tvrdili, že to je nesmysl, už ve svých novějších hodnoceních připouštějí možnost, že se některé pražské groše z období konce vlády Jana Lucemburského mohly razit také na Přísečnicku. Takže něco se pohnulo.“

Kromě knihy Utajená mincovna, ve které se věnujete přísečnické mincovně, se regionálními tématy zaobíráte také v knize Starými stezkami tajemným Krušnohořím. Cítíte se být patriotem?
„Určitě. I když jsem původem Jihočech, narodil jsem se v Křemži u Českých Budějovic. Do Chomutova jsme se dostali náhodou. Byla tu totiž Kienzlovka a táta coby hodinář sem po válce jezdil na nákup zboží. Moc toho tu sice po válce nezbylo, ale například za Rakouska-Uherska to byla obrovská firma, která hodinářské zboží vyvážela do celého světa. Takže tátovi tady nabídli obchůdek a nad ním byt v ulici Jakoubka ze Stříbra. Tak se z nás stali Chomutováci.“

Jak jste se s novým prostředím sžil?
„Původní lidé z Chomutova odešli, přišli noví. Historii jsme museli hledat. A dokud ta historie nebude v lidech, dokud je nebude spojovat s místem, tak přijdou a zase odejdou. Ale poslední dobou se to už zlepšuje a to je dobře.“

O Chomutově

Logo města Chomutova
Chomutov je ideálním místem pro trávení dovolené. Turistům nabízí adrenalin i odpočinek na Kamencovém jezeře, rodinám poznání v Podkrušnohorském zooparku, cyklistům a milovníkům in-line stezku Bezručovo údolím. Okolí Chomutova je plné památek a přírodních krás.

Městské informační centrum

znak ticU Městských mlýnů 5885
430 01  Chomutov

Infolinka zdarma:

800 100 473

e-mail: info@echomutov.cz

NUTS2 Severozápad Evropská unie
Podporováno z Evropského fondu pro regionální rozvoj
Regionální operační program regionu soudržnosti Severozápad
„Vize přestane být snem“
www.europa.euwww.nuts2severozapad.cz